Originally written in English. Translated by klucimanasci.
Byl měsíc karantény, když jsem si poprvé stáhla Slowly. Před tím jsem tuhle aplikaci viděla několikrát na Play Store v průběhu uplynulých 2 let, ale pokaždé jsem si přečetla popis a byla skeptická. Kdo by s čistou hlavou čekal 2 dny na to, aby dostal zprávu, když ji můžu poslat a dostat hned?
Živě si vzpomínám na ten den, kdy jsem si stáhla Slowly. Jako předtím, byla jsem na Play Store a říkala sestře o aplikaci, které trvá věčnost, než pošle zprávu, když má sestra přiznala, že už tu aplikaci požívala dříve. Řekla mi, že potkala lidi, kteří mají podobné zájmy jako ona a že si opravdu užívala čekání na jejich dopisy. I když jsem byla skeptická, rozhodla jsem i tak tu aplikaci stáhnout a neobratně poslala několik dopisů.
O den později jsem tu aplikaci otevřela abych zjistila, že ještě nemám doručené žádné dopisy. Vlastně jsem ani nečekala dlouhou odpověď na zprávu, kterou jsem poslala, ale byla jsem trochu naštvaná na zjištění, že mi ještě nikdo neodpověděl, takže jsem poslala ještě pár dopisů v naději, že by někdo mohl odpovědět. Další den jsem dostala svojí první odpověď. Byl to krátký úvodní dopis, ale udělal mě šťastnější než jakákoliv textová zpráva, kterou jsem kdy dostala. Tehdy jsem si uvědomila, že lidi používají tuhle aplikaci. Bylo to čekání, které tomu dodávalo váhu.
Pokračovala jsem v posílání dopisů, automatické vyhledávání každý den. V jednu chvíli jsem dostávala tolik dopisů, že jsem byla honě přeplněná, pořád jsem ale zkoušela odpovědět na každý dopis, který jsem dostala, i když mi to někdy chvilku zabralo. Možná proto byly moje dopisy někdy cítit mechaničností a strohostí. Nikdo mě za to nevypískal, ale plno lidí už po několika dopisech neodpovědělo. Naivně jsem přepokládala, že přestali používat tuhle aplikaci a mohla jsem je ‚skrýt‘ jako způsob jak uklidit můj seznam kamarádů.
Každopádně, kamarád se mě nedávno zeptal, jestli mě bavily naše rozhovory, na což jsem odpověděla, že ne, protože mi přišly velmi roztržité a neosobní. Ale během odesílání toho dopisu jsem si uvědomila, že přesně to dělám všem těm, kterým jsem taky posílala dopisy. Proto mi někteří lidi přestali posílat dopisy zpátky. Neužívali si konverzaci, kterou jsme měli. Ano, byli tu tací, kteří přestali používat Slowly úplně, ale bylo tu něco absolutně špatně se způsobem, kterým jsem tuhle aplikaci používala. Nedělala jsem si čas, porozumět , zatím jsem očekávala, že ke mně budou upřímní. Stávala jsem se víc a více pokrytcem.
Od té doby jsem si zakázala auto-match. Automatické vyhledávání udělalo vyhledávání nových kamarádů na dopisování příliš jednoduché. Bylo příliš jednoduché poslat téměř klinický první dopis někomu, o kom jsem neměla nejmenší tušení, zvlášť když jsem neviděla jejich profil dokud jsem jim neposlala dopis. Teď se snažím hlouběji porozumět mým stávajícím přátelům na dopisování předtím, než začnu vyhledávat nová přátelství.
Slowly mě přinutilo přezkoumat, jak pohlížím na vztahy. Přimělo mě zhodnotit, jestli ve svých vztazích mluvím upřímně, jak těch online tak offline. Přinutilo mě uvědomit si, že aby přátelství fungovalo, musí být oba upřímní, zvlášť na Slowly. Věřím, že mě to přinutilo být lepším kamarádem a za to budu navždy vděčná Slowly, že je součástí mého života.
